Trubky pro vrtání studní jsou obvykle vyrobeny z vysoce{0}}legované oceli, která má vynikající pevnost v tlaku a v tahu. Jejich základní konstrukce se skládá ze dvou částí: tělesa trubky a spojovacích spojů. Těleso trubky je hlavní součástí vrtné trubky, která nese různá namáhání vznikající během vrtání; spojovací spoje se používají ke spojení více vrtných trubek k vytvoření vrtné kolony dostatečné délky, aby vyhovovaly potřebám vrtání studní v různých hloubkách.
Při vrtání je primární funkcí vrtné trubky přenos energie. Rotační síla a axiální tlak generované vrtnou soupravou jsou přenášeny na vrtací korunku přes vrtnou trubku, což umožňuje vrtné korunce prorazit geologické vrstvy, jako je hornina a půda, a postupně vrtat směrem dolů. Současně vrtná trubka také přebírá úkol cirkulace vrtné kapaliny. Vrtná kapalina se dopravuje z povrchu vnitřní dutinou vrtné trubky na dno vrtu, ochlazuje a maže vrtnou korunku a poté vynáší rozbité horninové odřezky zpět na povrch, udržuje dno vrtu čisté a zajišťuje hladký průběh vrtných operací.